PLKOŠ.net

Máme tu novinku. KVH Záchod se konečně rozhodl pro tu správnou volbu a jde ve šlépějích předků. Na základě archivních poznatků z fondu ZOO Praha se vytvořila nová jednotka, která bude po celý rok bezplatně provádět výcvik, aby byla kdykoliv připravena k zaujetí sestavy podle mobplánu, přesně odpovídajícího návrhům z roku 1938.

Věcí již všeobecně známou a na plkošu před dlouhými lety poprvé představenou jest nesporný fakt, že osádky srubů v úseku Hraničářského papluku 18 měly být nahrazeny vopičáky, aby se ušetřilo na mužstvu presenční služby. Když si totiž spočítáte, že na každou věc potřebují "18ky" 3x víc mužů než třebas "6ky" rychle dojdete k nespornému poznání, že se prostě do srubu nemohou vejít. ŘOP se to snažilo vyřešit nejprve známým odpalováním zbraní na provázek z venku. Ale při vědomí strašlivé spotřeby motouzu a tím pádem důvodné hrozbě zpožděných dodávek od firmy Lanna a.s. se nakonec po poradě všech oddělení rozhodlo pro vskutku revoluční řešení. Ředitel OP tehdy údajně prohlásil: "Když mužou bejt u hraničářů už aj nácičkové, využijem vopičáky, který jedině zvládnou to co šestky bez navýšení stavů. Navíc jim postačí jen jednoduchý stravní hospodářství, místa pro banánovníky máme kolem srubů dost." Údajně s touto teorií přišel pplk. žen. Ing. Antonín Sameš při telefonickém rozhovoru se zoufalým div. gen. Ing. Karlem Husárkem. Příslušné doklady byly skartovány v roce 1962. Ovšem vzhledem k tomu že právě Sameš byl proslaven neustálým vymýšlením většinou zcela neproveditelných nápadů, lze domněnku považovat za velmi pravděpodobnou.

Faktem však zůstává, že v dubnu 1938 byla pečlivě sestavena v pražské ZOO četa vopičáků s výběrem pro "ZÚ". Četničáři pochopitelně prověřovali i příbuzenské vztahy do ciziny a státní spolehlivost. Čtyři nejschopnější vopičákové prošli v Jincích zkráceným KPZÚ. Po té kdy při závěrečných zkouškách znalostmi i schopnostmi uspěli lépe než velitel kursu, obdržel každý z nich bednu banánů s nálepkami ŘOP (dnes mezi sběrateli velmi ceněné), pozlacený kokos s osobním věnováním gen. Krejčího a lístek na rychlík do Náchoda 1. třídou. Z vopičáků složené osádky srubů byly ze zpravodajských důvodů uváděny jako "vosádky" (vopičácké osádky).

Zatím se podařilo redakci Plkoše získat jedinou fotografii poplachu vosádky levé střelecké místnosti z nácviku, který začal na Březině vloni na podzim. Povšimněte si prosím krom perfektního ústroje také - přes patrnou počáteční nervositu - zcela ojedinělé souhry správných grimas při slově "sýýýýýýýr". Je naprosto zřejmé, že fotografování je pro vopičáky, uvyklé na zájem ze ZOO, zcela rutinní záležitostí. Nezbývá než doufat, že poté co získají sebevědomí v obsluze zařízení a zbraní srubu se stanou příslovečnou ozdobou všech fotografií návštěvníků muzea i propagačních tiskovin.

Někteří vopičáci jsou podle zpráv zdroje, který si nepřeje být jmenován (Optika), údajně přímými potomky původních vopičáků z roku 1938 a obsluhu zařízení zbraní si pamatují z velmi barvitého vyprávění předků. Výcvik jde proto nad očekávání dobře. Údajně snad také některý z nich nejmenovanému zdroji popsal, kterak jeho děd tehdy v Náchodě poznal babičku. Dosáhl hodnosti des. vop. a stal se od 2. října 1938 historicky prvním vopičákem, vvelitelem srubu. Po roce 1948 byla rodina násilně rozdělena a dědeček vězněn v dosud neznámé africké ZOO až do své smrti. Pozůstalí však dosud vlastní fotoalbum s originálními fotografiemi z předválečných let a je proto možné že i v tomto směru se dočkáme brzy positivní zprávy.

Jistě předčasně neprozradím také poslední novinku z výroční schůze KVH Záchod, při které se vedoucí činitelé jednohlasně shodli, že na počest původním vosádkám již brzy nově pojmenují svou pýchu N-S 82 VOPIČÁRNA. Je nasnadě, že tím zároveň vyřeší krvavé spory mezi zastánci správného jména Březina a špatné Březinky. Nezbývá než popřát i tomuto chvályhodnému počinu plný úspěch a doufáme, že se brzy ujme!

Snad již brzy přibudou další zprávy...

My pochopitelně gratulujeme a dobrovolníkům přejeme mnoho zežraných, zdravotně nezávadných banánů

Zde jedna z unikátních fotografií ze zkráceného KPZÚ, který absolvovali první čtyři vopičáci aspirující na post velitele vopičárny... pardon srubu.

Dnešního rána se mi také po přečtení zdejšího příspěvku s vopičáckou vosádkou přihlásil renomovaný sběratel všeho,co s opevněním souvisí, s tímto vskutku unikátním nálezem.

Zjevně se jedná o dvě původní bedny ze srubové dávky proviantu, které dle sdělení majitele našel jeho strýc v zuboženém stavu v roce 1969 pohozené ve skladišti proviantu N-S 83 "Menší Vopičárna" (nový název viz. Zpráva z výroční schůze KVH Záchod - průběh a snímky ze schůze zde http://imgs.idnes.cz/oprilohy/infografi ... lanek1.htm). Teprve ve světle nových skutečností vysvítá, že se jedná o zatím jediný pozůstatek pobytu vosádek ve srubech. Je zřejmé, že ŘOP se co se týče kvality stravy snažilo přistupovat k věci podobně, jako u normálních osádek a vopičákům zaopatřilo velmi kvalitní a chutné potraviny. Horní bedna je určena pro banány poddůstojníků, dolní pro mužstvo. Důstojníci měli obdržet zvláště balené banány v čokoládě.

jest viděti, že kvůlivá správnému oúchytu a ouchopu předmětu bylo nutno prováděti plastiku rukou..bylo nejspíše oučtováno na příslušnou subpoložku fondu ZÚ...

ano, byla to jedna z možností, kterak vopičákům usnadnit obsluhu zbraní. Výzbrojní komise svolaná ŘOP 28. září 1938 však po krátkém jednání zavedla "rukavice vz. 38". Barevné odlišení prstů bylo uzpůsobeno barvám vysílačů a přijímačů světelné signalisace tak, aby bylo možné rychleji mačkat spínače jednotlivých barev. Výrazné barvy také napomáhaly střelcům zbraní při výpadku elektrického proudu, nebo poruše.

Na snímku zachycen prototyp, jehož fotografie ŘOP zhotovilo pro výzbrojní komisi v barevném provedení, neb černobílé by byly zcela nepochopitelné.

Tak tato skutečnost mi unikla, nesjpíše vlivem dramatických událostí září 38, lze však s úspěchem pochybovat, že se tyto rukavice do bojektů dostaly. Náhradou pak pravděpodobně byly dodávky různobarevných lakov na nehtov (v jedlém provedení, neb primáti rádi sobě nehty okusují), které měly splnit stejný účel.

V tom možno souhlasit, k vypsání soutěže a zadání objednávky pravděpodobně již nedošlo. Dnes se však zdařilé repliky těchto rukavic úspěšně prodávají a je možno jich pořídit dobrovolníkům z Vopičárny dostatečnou zásobu.

A jest také známo, jakým způsobem byla eliminována zvýšená krvácivost při holení nohou před aplikací ovinovaček. Přeci jen, řečené jednotky trpěly větší chlupatostí a pokud by se aplikovala břitva (resp. přibroušená mačeta), pak si umín představit, že žlábky u stěn by nesloužily pouze na vysráženou vodu...

pozor, to není na banány na jídlo, ale na banány do banánometu, bohužel o této zbrani moc nevíme.... do dnes se zachovalo pouze malá část instruktážního video....
http://www.youtube.com/watch?v=AJlg6QnbqpM

Toto jest ovšem vzdušná a nikoliv pozemní verze...

pravda o pozemní verzi jsem toho zatím moc neviděl....

Přesně jak tvrdí Čočkin, letectvo je zcela odlišná zbraň a překvapuje mne, že někteří zdejší uživatelé nerozeznají letadlo od pěchotního srubu.

Je s podivem, kolik návštěvníků sleduje zdejší převratnou diskusi. Zvláště díky jim jsem obdržel další snímek z výcviku na N-S 82 Vopičárna, který mi zcela nezištně a především tajně zaslal nejmenovaný člen KVH Záchod (Láďa Čermák).

Zde konkrétně volně se poflakující vopičák, zařazený ve funkci vvelitele srubu, při vzácné chvíli odpočinku. Je patrné, že výcviku je věnována skutečně svědomitá příprava. Vvelitel bezostyšně pokuřuje jednu z posledních nevykouřených cigaret značky Zora v provedení pro vosádky, s rozšířeným žmoulátkem.

Pokud hovoříme o výcviku, jest třeba zde zmíniti problematiku spojení, respektive užití hlásnice. Zde nastal jistý problém při kominikaci, bez rozdílu zda při střelbě či bez ní. Větší hlasové fondy osádky byly totiž nutností k zavedení snadno namontovatelných i demontovatelných tlumítek...bez nich docházelo k bolestivým projevům na straně posluchačů, resp. k fyzickým projevům, kde důsledkem byla i zvýšená ztráta ochlupení...

pozor, základ zbraně je stejní, jen jen je trošku jiná lafeta, dělala jí dvojce konstruktérů, co měly zkušenosti z projektováním šicích strojů a jeřábů!

Ovšem musíme zmínit, že nejvíce materie se dochovalo k problematice řešení odpadu, vznikl dokonce i příslušný toaletní odbor a zvlaštní, cvičný polygon...

Mezitím, co zde trávíme čas touto veskrze velmi hodnotnou diskusí, přicházejí další fotografie z probíhajícího výcviku na Vopičárně. Zde opět vvelitel srubu a jeho věrný pes Agro (zapůjčený pro ten účel štábem Četničářských humoresek. Již asi chudák tuší, že páníčka mu za války zastřelili od boku naši parašutisté)

Zde opět musíme podotknout, že tato fotografie jest výslednicí jednak delšího výcviku a vědeckého bádání. Aby totiž pes reagoval příslušně a nebyl drážděn skutečností, že velitel (a osádka) jsou primáti, byl vyvinut zvláštní druh tumícího feromonu, který se u velitelů přiléval do holínek, případně psovi do žrádla. Povětšinou vydržel do...prvního napadení člena osádky.

Ano, přesně tak - proto je za normálních okolností velitel vyzbrojen pistolí vz. 24 se storaným zásobníkem! Při obraně však bylo možno využít - po předchozím poučení o bezpečném zacházení - samotného pouzdra na pistoli, což je dnes poněkud pozapomenutou skutečností. Zde, již po ukončeném výcviku psa vveliteli postačuje náboj pouze jediný - pro sebe.

Musíme si ovšem ještě povišmnouti jedné věci na fotografii, a to levé ruky velitele, který se snaží na psa rovněž aplikovat uklidňující a zároveň sociální praktikum vyhledávání breberek...Vzhledem k vykulenému kukuči a vzrušenosti psa lze souditi, že to zabralo...

Tento problém byl pro vosádky vskutku vožehavý. Co se týče interní komunikace uvnitř srubu, pak to bylo vždy záležitostí toho kterého vvelitele. ŘOP se záhy přiklonilo k vynechání hlásnic ve vopičáckých srubech. A skutečně - dodnes po nich na Náchodsku žádné pozůstatky nenaleznete! Větší problémy se stávaly především ve spojení mezi vosádkami a nadřízenými velitelstvími. Proto se již záhy začlo uvažovat, že počínaje velitelstvím roty budou v každém spojovacím roji zařazení vopičáci na post telefonisty, aby nedocházelo k nechtěným komplikacím.

Další z fotografií nám přesně popisuje vopičáka, velitele pravé střelecké místnosti na Vopičárně při kontrole funkčnosti, t. j. zda slyší sám sebe a ověřuje zda velitel při jeho volání neohluchne. K mluvení do správné trouby možno přikročit až poté. Jelikož však hlásnice neodpovídá stavu v roce 1938, má být v brzké budoucnusti demontována a využita co by záložní spojení KVH mezi Tatobity a Náchodem.

Zapomenout bychom také neměli na fakt, že vycvík byl ve své podstatě založen na principu odměňování...z toho důvodu probíhal vývoj automatických banánových krmítek vz. 39a.

Tak to je pro mne zcela nové zjištění, o kterém jsem dosud nečetl ani v proslulém díle Vál na obranu náměstí Republiky. Bylo by prosím možné uvést další podrobnosti? Děkuji.

a není ta fotka z jiného úseku? protože opička má na límci 19 ne 18!

nemá! jasně tam vidím 3 šestky, což je 18! Toto opatření bylo zavedeno již na počátku roku 1938, protože žádný ze smluvních dodavatelů, poukazujíc na svou čest, nechtěl vojenské správě límcové odznaky s číslém 18 dodávat.

hmmm čichám, čichám něco nekalého. ale kdyby tam byla aspoň 6 a 9 to by byl lepší pluk!